Chytám svůj život

Poděkování

Život, nejen rybářský, si můžete užívat naplno jen ve chvíli, kdy vám a vašim blízkým slouží zdraví. Jsem si vědom, že každý den na rybách, každá minuta, kterou si můžete užívat v pohodě a klidu, tím, co vás baví, je nejcennější věcí na světě.

Také přátelství je velmi důležité. Nikdy bych se nedostal tam, kde jsem, nebýt pomoci mých přátel.

Knihu Chytám svůj život jsem psal převážně na rybách a v době, která byla velmi hektická. Čekal jsem rodinu, stěhoval firmu do nových prostor, zaváděl jsem nový rybářský revír a budoval nové bydlení.

Tuto knihu bych bez svých přátel a jejich pomoci nikdy nemohl dokončit. Jsou to právě oni, kteří za mě vyřizovali mnoho pracovních povinností jen pro to, abych se mohl věnovat tomu, čemu rozumím nejlépe a co mne baví.

Rád bych také poděkoval svému pracovnímu týmu, že i přes někdy nelehké období se mnou vše zvládli, a tím se „naše“ firma LK Baits prosadila ve světě. A díky jejich spolupráci se mi splnil další sen.

Děkuji celé mé rodině a především mé ženě Gábině za trpělivost a nápomoc při přepisování rukopisů, někdy i ze zablácených sešitů, které mi na rybách promokly.

Stejně tak nemohu nezmínit svého dědečka, který mi v životě dal první impuls rybařit a věřím, že bude štastný a hrdý, až otevře tuto knihu.

A také Vám, čtenářům, rybářům, se kterými se rád dělím o své zážitky.

 

Tuto knihu věnuji svým dětem Filipovi a Veronice, díky kterým jsem se stal šťastným otcem.

Příběhy ze života jednoho rybáře

Někteří lidé se narodili, aby se stali tanečníky, jiní, aby svět obohatili o svá vědecká nadání, a já jsem se narodil, abych se stal rybářem. A já se jím stal. Budu rybařit, dokud mne to bude bavit, a já vím, že má vášeň k rybám jen tak nevyprchá. Rybařina je svoboda. Můj životní styl.

Úvod

Už jako malý kluk jsem velmi rád utíkal k vodě, protože mi tam bylo lépe než kdekoliv jinde na světě, a platí to dodnes. Kdo neviděl srnky pít nebo ledňáčka lovit, nemůže nikdy pochopit. Kolikrát rybu ani nezahlídnu, a přesto je mi tam tak krásně. Pochopil jsem, že rybařina není jen o rybách, ale především o svobodě.

Narodil jsem se, abych mohl být rybářem. Vnímám to tak. Není den, co bych nepřemýšlel o rybách. Potřebuji je vidět, dotknout se jejich těla. Dávají mi sílu. Jaký je to pak pocit držet v náruči rybu, která je třeba stará stejně jako vy… Jak hezky mi je, když ji mohu pustit nazpět do vody.

Každý vnímá rybařinu jinak. Někdo v ní hledá jen trochu odpočinku, pro jiného je to příležitost strávit příjemné chvíle s parťákem, pro dalšího rovnou životní styl. Každý si v rybařině může najít to své – svoji svobodu.

Můžete vyrazit do bystřinných toků na pstruhy nebo s vláčkou chodit kolem vody tak dlouho, dokud vás nohy unesou. V noci vyrazit na úhoře. Kapr je zase rybou, která nejvíce učarovala mne a kterou žiji den co den. Chytám svůj život s ním a jsem moc rád, že se mi životní cesta jednoho rybáře povedla sepsat do této knihy. Knihy, která vás nemá učit správně navázat návazec nebo jak dobře namíchat krmení. I když v jejich řádcích naleznete důležité poznatky, rozhodně jsem ji psal za jiným účelem. Pokud ji dočtete do konce a vyrazíte s nadšením do přírody – na ryby, pak své poslání splnila!

Cesta jednoho rybáře

Narodil jsem se 5. dubna 1982 v Pardubicích. Bydleli jsme v centru města, ale jedny z nejkrásnějších vzpomínek mám na Sečskou přehradu. Zde měli babička s dědou chatu, kde jsem trávil prázdniny i víkendy. Chata stojící kousek od vody se brzy stala mým druhým domovem. Mohl jsem se tam věnovat všem činnostem, které si malý kluk může jen přát. Naučil jsem se tam plavat, jezdit na kole, lyžovat i rybařit. Pod „Semtíňákem“, jak se jmenoval hotel, se houpalo molo. Bylo na obřích sudech a spolu s ním i mnoho zakotvených lodiček. Přehradu jsem miloval a znal každý její kout. To molo mě však přitahovalo ze všeho nejvíce. Dokázal jsem na něm ležet celý den a škvírkou v podlaze sledovat tisíce okounků. Na tu vodní scenérii nikdy v životě nezapomenu. I když už tam dávno není, stále ho tam vidím zcela zřetelně, i škvírku, skrz niž jsem pozoroval ten druhý tajemný svět. Mezi mé oblíbené drama patřilo, když větší okounci proháněli ty menší a občas se z hlubin vynořila i štika. Jednoho dne tam číhalo hejno candátů a párkrát jsem spatřil velký tmavý stín, obrovského sumce. To byl můj život, má láska, mé velké divadlo, které každý den hrálo jiné představení.