Jocelyn Dupré: Moje výzva – Orient (vyprávění)
V každém z nás dřímají touhy a výzvy. Chytit životního kapra, vyzkoušet novou návnadu, prozkoumat nové místo, nebo se jen účastnit rybářských závodů. Moje touha byla prostší. Chci se prostě věnovat svému potěšení, a to je rybaření. Chytat nepřetržitě ryby, bez přestávky. Věnovat se jen tomu, abych plně prožil magické okamžiky života, jež jsou mi tak drahé. Chtěl jsem to tak. Prožít to stejně, jako například Ellen MacArthurová, která sama podnikla cestu kolem světa. Nebo Mike Horn, který bojoval na severním pólu. Já chtěl najít svou výzvu jako rybář, který bude čelit energické přírodě.
9. května 2005. Je čas rybařit!
Na začátku března roku 2005 začal pěkný den. Slunce silně svítilo do oken mé kanceláře. Umělá kůže mého křesla pálila a ve vzduchu byla cítit příroda. Hodiny mé vášně jsou v chodu, bim-bam! Je čas žít! Je čas rybařit! Moje touha po dobrodružství dosahovala vrcholu. Má vášeň byla moc silná. Dusil jsem se v zaměstnání jako prodejní technik. Naprosto vyčerpán tempem života, který je mi tak cizí. Věřil jsem v jiný způsob života. Jsem přeci jiný! Vnitřně jsem se během několika hodin rozhodl, že budu žít jinak. Alespoň na chvíli žít pro to, co jsem byl stvořen: Rybařit! Žít si vlastním životem a nebýt součástí toho nešťastného a nudného způsobu života, který mě nejspíš čeká po zbytek dalších čtyřiceti mizerných let v práci. Na vše se vykašlat a prožít svůj sen. To byl můj cíl. Sepsal jsem dopis a informoval svého šéfa svými nejlepšími slovy, že mé rozhodnutí je jednoznačné, bez ohledu na to, že nedostanu žádné odstupné ani jistotu v návratu.
Výběr jezera
Mám rád menší rybníky, ale i ten největší mi připadal malý pro svou životní výpravu. Řeky jsou zase rozmarné. Jejich výkyvy a nálady se mi zdály příliš obtížně předpověditelné, pro tak dlouhý pobyt. Aby byl můj plán úplný, měl by být kromě značné části věnované rybaření také pátráním po neobvyklé a skutečné výzvě. Byl jsem připraven spojit se s přírodou a užít si celých jedenáct týdnů plných rybařiny, a to až do úplného konce bez odříkání. Věděl jsem, že můj plán se odehraje na břehu nějakého velkého jezera ve Francii, a tak nezbývalo než vybrat. Musím říci, že po dobu několika následujících dní jsem měl v hlavě jen svůj plán. Ztratil jsem zcela zájem o svou práci, kterou jsem i nadále musel vykonávat. Myslel jsem na „poslední den” v tom nudném životě a přál jsem si, aby už co nejdříve nadešel. Hlavním cílem výpravy bylo úplně se ponořit do přírody, ale zároveň jsem myslel i na magickou rybu ze státní vody, která by se mohla dotknout třicítky. Soukromé vody jsem vyloučil, ty neměly v mé mysli místo. Moje volba nakonec padla na velký Lac de Orient se svými 2 400 ha. Je to přesně jezero, které jsem hledal. Divoké, obklopené bujnými lesy a s nálepkou jednoho z nejtěžších jezer, protože populace kaprů je velmi nízká. Na druhou stranu úlovek z Orientu něco znamená a já byl připraven navést do podběráku tamní legendy.
Ve dvou nebo sám?
Velkou otázkou, kterou vyvolával tento extrémně dlouhý pobyt, bylo, zda budu rybařit sám, nebo v doprovodu. Ve skutečnosti nikdo v mém okolí neměl tolik volného času, aby se mnou vyrazil na celou dobu expedice. Také jsem nechtěl, aby se vedle mě střídali kamarádi. Ostatně můj pobyt neměl být v ničem rušen a je jasné, že změna rybářského partnera znamená také různé názory. Jsem naučen rybařit sám, a tak jsem se rozhodl vyrazit na téměř 1 800 hodin k vodě sám. Ta představa vás donutí k zamyšlení. Netřeba dodávat, že jsem si před svým odjezdem vícekrát kladl otázku, jestli jsem se úplně nezbláznil. Otázka, v níž jsem stále na pochybách. Příliš pozdě, odpočítávání času už začalo! Přišel den, kdy jsem opustil svou práci.
Vybavení
Tížily mě další otázky, které jsou spojené s tak dlouhým pobytem u vody. Jak se mi podaří uskladnit jídlo? Kolik návnad budu potřebovat, aby mělo význam chytat tak dlouhou dobu na velkém jezeře? Jak budu dobíjet baterie pro motor nebo baterku do foťáku? Kdo by mě mohl zásobovat? Vytvořil jsem si seznam nejnutnějších věcí a začal je skládat na hromadu. 150 kilogramů boilies, 75 kilogramů pelet, pytel partiklu, 4 baterie, pevná loď a motor. Velké zásoby baterií pro foťák, bójky, konzervy s jídlem, jedny prsačky, holínky, dostatek olov, háčků, náhradní vlasce, tři čelovky. Také dva bivaky. Jeden pro mě a nejnutnější věci, které jsem potřeboval mít po ruce. Ten druhý musel být stabilní, nepromokavý a s podlážkou, aby potraviny byly ochráněny proti myším a mé oblečení zůstalo suché. Kdo zná Orient, musí vědět, že přípravy musí být velmi pečlivé.
Připraven k odjezdu; připraven rybařit
Bylo 8. srpna, když jsem vyrazil ke břehům Orientu. Voda v jezeře byla oproti loňskému roku ještě příliš vysoká. Věděl jsem, že ze začátku to bude velmi těžké. Nebyl ještě úplně ideální stav hladiny pro chytání kaprů na Orientu. Příbřežní partie byly hustě zarostlé trávou, a tak mi nezbývalo, než najít oka a do nich poskládat montáže. Jezero bylo klidné, ale čtvrtý den v noci mi přišel záběr. Byl jsem překvapen, jak pěkně to začalo. Asi patnáctikilový šupík se otočil v mém podběráku, což mi udělalo velkou radost a ujistilo mě to o dobrém výběru místa. Jenže byl to ojedinělý záběr. Pak dny ubíhaly příliš rychle a jezero ukazovalo svou typickou, nevlídnou tvář. Vzduch se ani nehnul. Bylo šílené horko. Objel jsem Orient, abych zjistil, jak jsou na tom jiná místa. Jen jedni angličtí rybáři chytili 17kg rybu během své dvoutýdenní výpravy. Ostatní byli bez záběru. Zůstával jsem v klidu, protože to je prostě Orient. Stále jsem si říkal: „Vydrž, dobré věci přijdou!” Nemělo smysl se stěhovat. Čas čekání mi trochu zkrátili kamarádi, kteří přijeli chytat kousek opodál. Pěkně jsme si popovídali, protože během jejich celé výpravy Orient zůstaval tajemný. Počasí vůbec nebylo dobré. Jak čas plynul a já ležel v bivaku, přemýšlel jsem o všem možném. O práci, o rybařině, o životě. Orient je opravdu šílená voda, říkal jsem si. Kolik dní musíte odmakat, abyste si zasloužili kapra? Začal jsem mít deprese. Věděl jsem, že pokud se rapidně nezmění počasí a voda nezačne klesat, je jen velmi malá šance změnit můj zatím nevalný výsledek. Hladina byla stále vysoká a všude dostatek přirozené potravy. Bylo jí ve vodě tolik, že byste jí za minutu nasbírali kbelík. Kapři se mohli válet na místě a nedivím se, že je naše krmení nijak nezajímalo.
Začátek září
Nastaly první dny měsíce září a já se nakonec rozhodl změnit místo. Ani nevíte, jak mi to pomohlo. Ze svého bivaku jsem viděl trochu jiný pohled. I taková maličkost mi pomohla zvednout náladu. Jenže při stěhování slunce hodně pálilo a já dostal úpal. Bylo mi hodně zle a snad poprvé jsem uvažoval, že to vzdám. Protrpěl jsem těžké dny na lehátku. A jezero? Stále mlčelo! Když se mi udělalo troche lépe, jel jsem zkontrolovat své montáže. Vytáhl jsem je z vody v naprostém pořádku. Ani známka přítomnosti ryb. Kolik dní už jsem pozoroval hladinu. Ani jeden výskok ryby jsem neviděl. Kdybych nevěděl o rybách, které žijí v Orientu, jisto jistě bych usoudil, že v té vodě nic neplave. Ale v polovině září začala klesat voda a nad Orientem se pekelně zatáhlo. Prudký déšť a silný vítr zkoušel, co vydrží můj tábor. Držel jsem bivaky vší silou. Tak dlouho jsem čekal na změnu. Musel jsem to ustát za každou cenu. Věděl jsem, že po bouři se změní můj život na Orientu.Kdy jindy taky? Dost se ochladilo. Škvírkou ve svém bivaku jsem pozoroval vlny a déšť, který bičoval vodu. Až večer se počasí trochu uklidnilo a já mohl vyrazit na vodu. Rozhodl jsem se zakrmit plošně. Nad každý prut jsem vhodil boilies, partikl i pelety. Neskutečné! Chvíli poté, co jsem se vrátil na břeh, jsem zahlédl kapra. Kapři najeli na mou lavici! Byl jsem tak šťasten. Štěstí se konečně obrátilo na mou stranu a já se ponořil do své vášně. Během následujících deseti dnů jsem chytil 20 ryb mezi 12 a 27,8 kg. Na jednu noc ale nikdy nezapomenu. Podařilo se mi chytit několik ryb nad dvacet kiogramů. Kolikrát v životě se tohle podaří? Každá ryba z Orientu je neskutečně cenná a téměř každá má svůj příběh. Jsou to většinou velmi staré a chytré ryby. I když je to jezero s obrovskou vodní plochou, kaprů v něm moc neplave. Tehdy jsem některé ryby poznal. Znal jsem je od kamarádů nebo z časopisů. Co bylo ale nejdůležitější, Orient byl velkorysý a já tu ojedinělou šanci musel využít.
Po deset dnů jsem toho moc nenaspal. Sotva jsem tahal nohy. Zhubl jsem několik kilo, ale v mém fotoaparátu byly ryby, po kterých jsem toužil celou svou rybářskou kariéru. Kolik těch nudných dní v práci jsem na ně myslel? Kolikrát jsem si je představoval ve svých dlaních?
Kolikrát jsem si je představoval ve svých dlaních? A teď jsem to mohl skutečně prožít! Signalizátory utichly a Orient se uklidňoval. I když další záběr nepřicházel, rozhodl jsem se setrvat na místě a vyčkávat, jesti najede nové hejno. Hladina stále více klesala, což bylo dobré. Jenže to už utekl týden, kdy jsem měl poslední záběr a hejno ryb očividně odplavalo. Rozhodl jsem se jít štěstí naproti a zkusit je změnou místa někde překvapit. Využil jsem příležitosti a porozhlédl jsem se okolo jezera. Na nejbližším místě seděl Andy Chambers, kterému se povedla chytit jedna ryba nad 20 kg za více než 4 týdny. O kus dál seděl kamarád Barry, který za šest týdnů chytil pár menších ryb. Oproti jiným rybářům jsem měl velmi dobrý výsledek, za což jsem rád. Rybaření bylo opravdu obtížné a když už jsem měl naložené věci v autě, rozhodl jsem se pro krátkou pauzu. Vyrazil jsem na pár dní na blízký kanál. Aktivita kaprů mě doslova zaskočila. Měl jsem jeden záběr za druhým. Úplně jiná rybařina než na Orientu. Jenže po čtyřech dnech mi to nějak stačilo. Revír široký 15 m mě dusil. Potřeboval jsem prostor. Musel jsem se vrátit nazpět. Orient! Nekonečné západy slunce, nečekané změny jeho tváře a nejisté přísliby. To je něco, co zažijete málokde.
Říjen
Třetí týden v říjnu, jsem jel domů pro nové zásoby a potřeboval jsem se také umýt. Již osm týdnů jsem se pořádně neosprchoval. Využil jsem trochu čas k nabití baterií, k opravě poškozených věcí. Také jsem do počítače stáhnul fotky a videa. Ale 18. října stojím znovu na břehu jezera. Moje touha rybařit je ještě silnější. Těžko to vysvětlím. Rybařinou na Orientu se snad nikdy nepřesytím. Teplota vody klesla a podzim ukázal svou tvář. Pravý čas pro Orient mě pobízel k tomu, abych co nejrychleji zavezl pruty. Jezero je plné a každý den přijíždí proslulí lovci kaprů z celé Evropy, aby si dali schůzku s jedním z nejtěžších jezer světa. Každý chtěl kapra z Orientu. Stanoviště Bivi City bylo doslova k prasknutí, ale to nebylo v tento čas vyjímečné. Na krátkém úseku sedělo několik týmů. Pouze výstřední Angličan sedící úplně vlevo měl nějaký záběr. Naštěstí to byl můj dobrý přítel. Navštívil jsem i Holanďany Barta a Richarda, kteří na Orient jezdí. Pro ně byla výprava těžká. Čtyři týdny bez potahu! Ale pokračovali dál s úsměvem na tváři. Na Bivi City se to fakt začalo sjíždět. Přijíždí i moji kamarádi Patrick a Huck a sedáme si kousek od Barryho. Tentokrát jsem nerybařil sám, ale v týmu. Bylo pro mě velmi potěšující, po tak dlouhé době o samotě, sdílet magické okamžiky se dvěma velmi dobrými přáteli. Bylo 21. října. Nikomu se pruty ani nehnuly. Ale byl vyjímečný den, protože jsem měl narozeniny. Pozval jsem okolní rybáře a všem nalil červené víno. Cítil jsem se velmi dobře a všem jsem vyprávěl, co se mi podařilo ulovit před pár týdny. A co víc, přede mnou byly další týdny a já byl připraven žít ten svůj život naplno ještě dřív, než mě zavolají ty bláznivé dny všedního života. Čerstvě vybaven jsem spřádal plány, jak naložím přibližně se 150 kg návnad. Je důležité si vše dobře rozpočítat. Přede mnou bylo jedno slibné místo, kde jsem se rozhodl plošně krmit a umístit tam dva pruty. Na tento flek jsem použil většinu návnad a ostatní pruty pokládal bodově jen podle echolotu a GPS s malou dávkou krmení.
Orient je mezi rybáři znám jako velmi nevděčné jezero. Málokomu se otevře a vydá mu svá tajemství. Ale zjistil jsem, že i taková voda může být velkorysá. Během následujích třech týdnů jsem prožil čas, o kterém jsem snil. S přáteli jsme pochytali 46 kaprů, z nichž bylo 25 kusů od 10 do 15 kg a šest o hmotnosti více než 20 kg, s jedním bonusem o váze 29 kg. Senzační ryba, která mi zpestřila příjemné a mírně slunné odpoledne neskutečným soubojem. Řeknu vám, že toto zběsilé a vášnivé zdolávání, byl můj nejlepší zážitek v životě. Neuvěřitelná ryba, která ponese jméno „Jaluse”, na památku přátelství s mým kamarádem.
Pocit klidu
Jedenáctého listopadu se jezero zavírá a my museli odjet. Orient byl stále štědrý. Těžko se stahují pruty, když vám kapři skáčou nad místem, a to ještě na Orientu. Ale takový je život. Má osobní výzva byla splněna a byl čas odjet domů. Vrátit se do každodenního života, protože mé úspory byly nulové. Těžko se opouští něco, co tak milujete. Tato životní výprava mě mnoho naučila. Hlavně to, že rybařina není jen o chytání ryb. Mnohem více ohromující je okolní příroda, kterou můžete svobodně sledovat a cítit. Miluji rybařinu a jsem rád, že jsem mohl svůj životní příběh otisknout v knize podobně smýšlejícího rybáře. „Lukáši, jednou vyrazíme společně!”