STREET HUNTER – AMSTERDAM

Za vším je z prvopočátku myšlenka, kterou rozvíjíme až k dokonalému plánu. Plánování musí být velmi pečlivé. Když se chystám na ryby, předem už většinou vím, kde a jak bych chtěl chytat. Také se snažím připravit po stránce vybavení a hlavně odhadnout jaký druh návnad a nástrah by mohl být úspěšný. Je třeba si přiznat, že naše představy jsou častokrát na hony vzdálené realitě, ale vždy je lepší být připraven na něco než na nic. Stejně tak tomu bylo na krásném revíru ve Francii, kde jsme rybařili s Edem Skillzem. Celou dobu nás provázela spousta překvapení a poznání. Teprve až ke konci výpravy jsme pořádně přicházeli na to, co na místní kapry platí. Byl poslední den a nikomu z nás se nechtělo balit, protože chodil jeden záběr za druhým. Když jsme stahovali poslední prut v nádherné a ničím nerušené přírodě bylo to na mé náladě hodně znát. Všichni rybáři to jistě znají. Čas na rybách je neúprosný. Při posledním šálku kávy na rozloučenou se Ed rozvyprávěl o svém pouličním rybaření v Amsterdamu. Trochu jsem se zasnil a snažil si představit ty městské kanály a centrum města, které jsem znal jen z dokumentárních filmů. V tom mi Ed nabídnul, že jestli chci, můžu jet s ním domů a ukáže mi pár úžasných míst. Byl bych asi blázen, kdybych této šance nevyužil a tak naše expedice pokračovala dál.

Kolikrát jste součástí města, aniž by o Vás okolní lidé vůbec věděli.

          Po příjezdu do Amsterdamu jsme přespali první noc u Eda s tím, že druhý den koupíme povolenku a vyrazíme se podívat po místních revírech. Měl jsem představu, že budeme chytat přímo v centru města, tak abychom mohli skloubit rybařinu s kulturním zážitkem, ale Ed nás vzal jinam. V ranním oparu se nám otevřel komplex malých rybníčků, které byly propojeny kanály. Bylo cítit, že pro Eda jsou právě tyto lokality považovány za meku místní kaprařiny s bohatou kaprařskou historií a my byli připraveni se této rybářské kultury nadýchnout. Cíl pro nás zněl jasně, ulovit PURE DUTCH CARP! Nahodili jsme tedy poprvé na okraji Amsterdamu na malém kanálu, který se v jednom místě rozšiřoval a tvořil plochu napodobující malý rybník. Eda čekali pracovní povinnosti a tak jsme zůstali u vody sami jen já a kameraman Rosťa. Nová země, nový revír, nová výzva. Absolutně bez plánování, příprav a znalosti místních revírů jsme se ocitli na břehu holandského kanálu.

Men in Black

          V těchto situacích nikdy nevíte co je správné. Musíte prostě začít a snažit se rychle přečíst vodu. Nevěděli jsme, kolik času můžeme v Holandsku setrvat a kdy nás pracovní povinnosti donutí se vrátit. Proto jsme nechtěli ztrácet ani minutu a náš plán byl v aktivní rybařině a snažit se každý den poznat jiná místa. Bylo jasné, že to nebyl čas pro žádné velké krmné kampaně, jako spíše pro aktivní rybaření s atraktivními nástrahami. První noc se vedle silného uragánu, který nám rozlámal deštníky, nic nedělo. Až nad ránem to jednou píplo a Rosťa zdolal nádherného cejna. Následující den jsme stopovaly ryby a vedle cejnů se nám kapra nepovedlo najít. Vše se změnilo druhý den, kdy jsem v zátoce malého rybníčku zahlédl řetízek bublinek, který by nemusel být od cejnů a tak jsem vyzkoušel rybě do cesty nahodit šťavnaté sousto. I když jsem byl potichu jako myška, bublinky zmizely a vypadalo to, že rybu jsem poplašil. Po chvíli se zase u hladiny objevily bublinky, které se blížily přesně do míst, kde ležela má nástraha.

Skoro jsem ani nedýchal a pozorně sledoval špičku prutu, která se po chvíli jemně ohnula a zase narovnala. Vlasec se povolil a mně bylo jasné, že ryba nástrahu vyfoukla a háček se nezasekl. Bublinky zase zmizely a mně bylo jasné, že je po všem. Otočil jsem se k batohu, abych si udělal jiný návazec, když se mi v tom rozjel prut takovou rychlostí, že jsem ho málem ztratil. Byl tam! S trochou štěstí se mi povedlo podebrat našeho prvního holandského kapra. Byli jsme moc šťastní, ale největší radost jsem udělal Rosťovi, který věděl, že tento kapr je vstupenkou do centra Amsterdamu, do osvětlených ulic, kde měl určitě víc zajímavějších předmětů pro jeho kameru, ale také kafíčko a oblíbené bagetky, které tak miluje. A tak jsme se sbalili a na doporučení Eda zadali do GPS název ulice.

Stěhování se v centru Amsterdamu

          Městská rybařina se mezi rybáři stává velmi oblíbeným stylem rybaření. Co si budeme vyprávět, ve městech žije velké množství rybářů a ne každý má možnosti cestovat za rybami na více dní a mnoho kilometrů. Jako malý kluk, žijící v centru města Pardubic, jsem si městské rybařiny užíval den co den. Neměl jsem jiné možnosti a jsem moc rád, že jsem žil ve městě, kde jsem měl možnosti rybařit. Dříve nám vlastně nic jiného nezbývalo a nyní se tyto lokality navštěvují cíleně a cíleně se v nich loví nádherné ryby. Jednou takovou nejpohádkovější destinací je Amsterdam, protože málokde na světě máte tolik možností, jako právě na tomto místě. Když se podíváte na mapu, téměř celé město a jeho okolí je protkané různými kanály, řeky a městskými parky s rybníčky. Od té doby, co jsem si udělal řidičák a vydělal si na své první auto, ujížděl jsem mnoho let do nejodlehlejších míst téměř po celé Evropě. Nyní jsem seděl 1000 km od svého domova, uprostřed rušné ulice a sledoval ten cvrkot místních kol. Kola byla úplně všude. Amsterdam!

Chvilku jsem se vnitřně pral s prostředím, ve kterém jsme plánovali rybařit. Člověk musí otevřít oči a sledovat najednou více věcí, než jen rybářský revír. Měl jsem takový zvláštní pocit. Jako bych se nastěhoval k někomu do obýváku, jako bych tam vůbec nepatřil. Rosťa přinesl z nedaleké restaurace točené pivko a teplou večeři a řekl mi: „Chlapče, vzpomeň si, kolikrát si někde v divočině načínal poslední konzervu tuňáka a propočítával zásobu pití, aby si vydržel do konce výpravy. Tady je to jinej Rock n Roll“! Od srdce jsem se zasmál, vychutnal si místní jídlo a začal si užívat místní rybařinu. Seděli jsme uprostřed města a sdíleli místní kulturu a zvyky a do toho jsme se snažili ulovit nějakou rybu. Ani přesně nevím, v jaké části města jsme seděli, ale po rybářské stránce jsem se cítil dobře, protože vedle jedné zakotvené lodi se neustále objevovaly jemné bublinky, kam jsem opatrně dostřeloval kousky boilies. Myslel jsem, že to jsou cejni, kterých je v těchto vodách požehnaně, ale prudká jízda mě vyvedla z omylu. Pro nás to byl velmi silný okamžik. Začala kličkovaná mezi výletními loděmi, lany a dřevěnými kůly. Vnímal jsem jen kvílející brzdy amsterdamských kol, které zastavovaly za námi a vlasec, který protínal hladinu Amsterdamského kanálu. Když jsem kapra navedl do podběráku, všechno napětí z nás spadlo. Byl to neskutečně krásný šupináč, který měl svalnaté tělo se silným rysem postranní čáry, díky které se naviguje v místních kanálech a řekách. Jak jen popsat ten emotivní zážitek v pár řádcích? Já to snad ani neumím. Každopádně si pamatuji ten pohled na odplouvajícího kapra a několik místních obyvatel, kteří mě sledovali ze svých obýváků. Okna se zavřela, stejně tak jako hladina za rybou a příběh pokračoval dál.

Můj první holandský kapr

Byl to neskutečně krásný šupináč, který měl svalnaté tělo se silným rysem postranní čáry, díky které se naviguje v místních kanálech a řekách

          Městská rybařina je kouzelná, když se městu otevřete, vydá Vám to nejlepší. V následujících pár dnech jsme poznali nejen nová rybářská místa, ale také několik typických památek pro Holandsko. Poslední noc jsme strávili společně s Edem Skillzem, kde jinde, než na řece Amstel, která je dominantou tohoto krásného města.

Lara Skillz a Ed Skillz při nočním rybaření na řece Amstel

          Amsterdam není určitě místem, kde budete očekávat, že zaplníte kartu foťáku obřími kapry, ale je místem, odkud si můžete odvést zážitek na celý život, stejně tak jako je to u nás. Znovu jsem si uvědomil, že rybařina může mít tisíce různých podob a možností. Možná i proto je jedním z nejrozšířenějších lidských koníčků na světě!