Navštívil jsem mnoho zemí kaprařského světa, ale Itálie byla jedna z těch, kde jsem ještě nerybařil. Přitom jsem moc dobře věděl, že je to země pro kapraře zaslíbená. Od svých italských kamarádů z teamu LK Baits jsem celkem dobře věděl o Pádu, Bolseně, Anone a samozřejmě legendárním Pusianu! Pozvánka na Pád od Davideho Partelli byla velmi lákavá, jenže já měl v té době rozpracovaná horská jezera v Rakousku. Jsem typ rybáře, který rád navštěvuje nové revíry. Nejvíce mě baví je poznávat. Kaprařina má několik pravidel, které když budete respektovat, máte velkou šanci být úspěšný. To platí na všech kaprových vodách po celém světě! Ale k tomu, abyste je mohli využít, potřebujete rychle „číst“ vodu! A to je to, co na kaprařině doslova miluji! Jednou se vám to povede, jednou ne. Kapři mají od přírody pár „zákonů“, kterých se s pravidelností drží, ale jejich chování je na každé vodě specifické. Je nádherné, když je objevíte a ještě hezčí, když jim porozumíte. Tenkrát na Ossiacher See v Rakousku se mi to během jednoho týdne povedlo. Tu poslední bezesnou noc, kdy mě kolébaly vlny na pontonu, jsem pozoroval zamračenou oblohu a přemýšlel o další výpravě. Co takhle konečně Pusiano? Věděl jsem o něm snad už deset let a s otevřenými ústy na internetu sledoval tamní jedinečnou přírodu i krásné divoké kapry. Ano, Pusiano! Má první italská výprava!
K jezeru jsem tentokrát nevyrazil se svou rodinou, ale s kamarády Petrem Novotným a Romanem Štěpánkem. Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy jsem poprvé sjel z hlavní silnice k vodě. Bylo to zvláštní. Moc jsem toho nenamluvil, jen jsem vzpomínal na ty fotografie ryb, které jsem na internetu sledoval. Na rybáře, kteří tu přede mnou lovili. Byl to úplně jiný pocit, než když jsem přijel k vodám, které téměř nikdo nezná. Něco jako když jsem poprvé přijel k bájnému Lac de Orient nebo Saint Cassien. Stejně tak vám zamrazí v zádech a z vody na vás dýchne dlouhá historie a velký respekt a pokora, to prostě musíte vnímat. Já to velmi prožíval, protože sleduji rybářské dění nejen u nás doma, ale po celém světě. Ovšem tato výprava začala úplně jinak, než obvykle. Na břehu jezera jsem se poprvé střetl s italskými kamarády, se kterými jsem si dlouhá léta psal po internetu, a nikdy je neviděl osobně. Na to setkání nikdy v životě nezapomenu. Objali jsme se, jako kdybychom se znali od dětství a vyrůstali spolu v jednom městě. Znovu jsem si uvědomil, že kaprařina není jen o chytání kaprů, ale i o přátelství, které mezi námi rybáři vzniká!
Vždy se snažím jako první nahodit pruty a pak připravovat to ostatní. Jenže na Pusianu to tenkrát nešlo. Nemohl jsem jen pozdravit a pak někam zalézt do rákosí. Ono vlastně nebylo ani kam. Jezero bylo plné i kvůli svátku, který v Itálii byl. Proto jsme si postavili bivak vedle Thomase Pallina a Davideho Partelli a první noc si vypravovali. Povídali jsme si o všem možném až do rána. Rybáři si porozumí po celém světě, i když třeba mluví jinou řečí. Nenahodili jsme ani druhý den, protože se za našimi bivaky začali scházet další a další rybáři. Někdy nás u bivaku sedělo i deset. Vítali jsme se i s dalšími kamarády, se kterými se v zimě setkávám v Miláně na rybářské výstavě. Italové jsou velmi přátelští, ale musel jsem se trochu přepínat, abych vydržel jejich noční život. Normálně bych byl nervózní, že jsem 1000 km od domova a ještě nemám nahozeno, ale tenkrát mi to vůbec nevadilo. Poslouchal jsem italské rybáře a snažil jsem se vnímat jejich každičkou větu. Vnímal jsem jejich příběhy, zkušenosti i doporučení velmi pozorně. Navštívil mě i místní, velmi komunikativní chlapec Gerry, spolumajitel rybářského obchodu Ghost Carp v Pusianu, který mi přinesl pravou italskou pizzu. Ten, kdo mě dobře zná, ví, že sýr a pizzu opravdu nemusím, ale já ji tenkrát snědl v minutě. Gerry vyrůstá u tamních jezer od dětství a já věděl, že se blíží další důležitá přednáška. Nikdy jsem nezískal o jezeru tolik informací v tak krátkém čase jako tam. Ještě jsem ani nenahodil a skoro by se zdálo, že už mám vlastně odchytáno. Tedy musím mít. Jenže já neměl připraven ani jeden návazec. Bylo přede mnou hodně práce a bylo na čase začít „psát“ nový italský příběh. Vzal jsem si k srdci pár informací a šel na to. Co jsem ale nechtěl chápat, byla vzdálenost, na kterou rybáři okolo nás vyváželi. Byly to i 500 m dálky, a abych byl upřímný, tento způsob rybaření nemám v oblibě. Pravdou bylo, že vyváželi vlevo od nás, vpravo i naproti. Vyváželo se všude! Jakou šanci bych měl, kdybych chytal jinak? Pusiano bylo stále plné a my se nemohli rozmístit, tak jak bychom si přáli.
Jedna z prvních ryb. Miky měla obrovskou radost.
Začali jsme proto chytat z jednoho místa. Nebylo to nic ideálního, ale na výběr prostě nebylo. Pusiano je opravdu Mekka všech kaprařů a já to tenkrát pochopil dost jasně. Po levé straně jsem měl italské kamarády a po pravé straně známého nekompromisního a velmi nepřátelského holandského rybáře Joana (majitele firmy Pro-line). Joan na Pusianu nachytal nespočet velkých ryb, ale mezi místními rozhodně populární nebyl. Tento chlapík, který má spotřebu basu piv na den, je schopen opravdu všeho a chytat vedle něj nebyl žádný med. Vyrazili jsme na vodu, abychom ji poznali jinak než z vyprávění. Byli jsme na sto, dvěstě, třista metrech… A dost! Vrátil jsem se na břeh. Nějak jsem to necítil. Z pravé strany Joan okamžitě zareagoval a posunul bójky o dobrých 50 m na mě, čímž mi dal najevo, že se nemám opovažovat přibližovat k jeho rajónu. Potřeboval jsem být chvíli sám, koncentrovat se, přemýšlet o vodě i o sobě, co vlastně chci. Popošel jsem opodál, sedl si na kámen a seděl a seděl. Informace, které jsem od místních dostal, jsou k nezaplacení. To ano, ale já potřeboval začít sám od sebe. Řekl jsem si, že začnu chytat po svém. Tak jako na každé jiné vodě.
Vždy začínám chytat u břehu, protože není nic krásnějšího, než když se vám ryby povedou odchytat z náhozu. Všiml jsem si, že sousedící rybáři mají zřejmě kvůli vázkám pruty hodně vysoko a nepoužívají zadní olova. Jejich vlasce protínají vodní hladinu až na nějakých 100 metrech. Rozhodl jsem se to vyzkoušet v této vzdálenosti, kde by ryby mohly podplouvat vlasce. Po dohodě s Petrem jsme umístili jednu společnou orientační bójku a vyrazili nakrmit. Už z domova jsme měli pěkně nasáknuté boilies v tekuté potravě. Já si s sebou vzal boilies Black Protein a Spice Shrimp, které se výborně doplňují. Petr vsadil na Sea Food. Nakonec jsme vše smíchali dohromady a zakrmili společně do jednoho prostoru. To se zase nelíbilo Joanovi, který přiběhl a začal vykřikovat, že má nejlepší boilies na světě a že vedle něj nemáme šanci. Řekl jsem mu, že má určitě pravdu. Kus pravdy na tom bude, že nejhorší na světě je srážka s blbcem. No nic. Jinde volné místo nebylo. Ale hned první noc jsem měl padáka na plovoucí boilies Compot NHDC a radoval se tak z prvního italského kapra. Protože byl první, krásný a pro mě vzácný, vyfotil jsem si ho, i když měl sotva 25 cm. Mám rád kaprařinu jako celek a respektuji všechny ryby, i nastupující generace. Nikdy nevíte, kdy se s nimi střetnete znovu. Nikdy nemůžete vědět, kolika dalším rybářům můžou za pět, deset, dvacet let udělat radost.
Nejdůležitější je mít po větším zákrmu brzy kontakt s rybou. Jenže další dva dny zůstaly hlásiče úplně němé. To nebylo dobré znamení. Thomas si z nás dělal legraci, že své taktiky z rybníčků jsme měli nechat doma a doporučoval nám to odvést na čtyřista metrů. Uf, jak já nenávidím dlouhé zavážky. Pravdou je, že v noci jsem jim z těchto míst odfotografoval tři ryby nad 15 kg. Řeknu vám, to s člověkem pěkně zahýbe. Má taktika i psychika dostala na frak. Pruty se mi ani nehnuly. K tomu ještě holandský rybář po mé pravici právě zdolával dalšího kapra. Byl jsem se svým parťákem jediný bez záběru. Oba dva jsme cítili, že musíme něco změnit, a to velmi rychle. Protože se na druhé straně jezera u ostrova uvolnilo místo, byl čas pro rozloučení. Petr odjel na člunu zkusit hlubší partie jezera a já se rozhodl vytrvat. S Petrem odjel i Thomas, který seděl po mé levici. Pole působnosti se mi najednou otevřelo o mnoho více, abych se mohl trochu posunout od bláznivého Joana. Cítil jsem, že můj čas přichází!
Když jsem zdolával kapra na vodě, zabral mi druhý prut. Roman neváhal a vyrazil za mnou. Na vodě jsme se špičkovali, kdo bude mít v podběráku většího. Vyhrál Roman.
Vyrazil jsem na vodu a místo znovu plošně zakrmil a udělal cestičku z boilies směrem na vodu. Kapry jsem potřeboval po ní dostat na mé krmné místo. Přál jsem si, aby se dozvěděli o mých dobrotách. Stačí jedno malé hejno a mám vyhráno, počítal jsem s tím. Věděl jsem, že se vrátí. Po zakrmení jsem zabrodil po pás a nahodil pruty. Byl klid, na vodě i na břehu. Začínal jsem se cítit velmi dobře. Posadil jsem se vedle prutů a sledoval vodní hladinu. Miluji ten klid, kdy můžete naplno vnímat přírodu. Začínalo se pomalu stmívat, když se v dáli ukázala první ryba. Byl to pěkný kapr. A za ním se ukázal hned další. Vypadalo to, že kapři najíždějí zprava. Neměl jsem zrovna ideálně rozestavené pruty, protože ten pravý jsem měl nahozen nejdále a ten levý zase nejblíže. Potřeboval bych to opačně. Kapři mě evidentně minuli a do rána se nic nedělo. Nedokázal jsem je přilákat na krmné místo. Nebylo nic jednoduššího, než další den vyvést pruty do míst, kde jsem je viděl. Ale dal jsem jim ještě jednu šanci. Trochu jsem upravil strategii. Pravý prut jsem nahodil blíže ke břehu, střední o 30 metrů dál, levý o dalších 30 metrů dál a mezi nimi udělal krmný pás, tak abych měl šanci mít více záběrů, když ryby najedou. Znovu jsem předpokládal, že připlavou zprava. Byl jsem připraven a sledoval jsem, kde se prvně objeví. Úplně ve stejný čas a na stejném místě jako den předešlý se ukázal krásný kapr. I na tu dálku jsem poznal, že je to velká ryba, kterou jsem toužil konečně ulovit. Jenže bylo to stále daleko za mým krmným místem. Vrtalo mi v hlavě, proč nesjedou ryby blíže ke břehu. Rozhodl jsem se, že vyrazím na člun. Vzal jsem hodně nasáknuté boilies v tekuté potravě All Amino Nutric a zastavil se přibližně 100 metrů od místa, kde ryby skákaly. Další rána! Uf, to byl kapr. Začal jsem kobrou házet do vody boilies. Pěkně při hladině, aby dopadající kuličky kapry nerozplašily. Dvacet kuliček a jedno tempo pádly směrem k mému krmnému místu. Takto několikrát za sebou až jsem narazil do své tyčové bójky. Perfekt! Dorazil jsem ke břehu a plný očekávání zůstal sedět ve člunu. „Prosím, tak pojďtě blíže, čeká vás hostina, na kterou nikdy nezapomenete,“ šeptal jsem. Když po chvíli vyskočil kapr těsně za krmným místem, myslel jsem, že se radostí zblázním. „Jsou tam!“ Povedlo se. Vyskočil jsem ze člunu a připravil si podběrák a člun k rychlému výjezdu. To byla nádhera. Se setměním se mi rozjel pravý prut a já si ještě ve zbytku světla mohl vychutnat souboj s neuvěřitelně bojovnou rybou. Je zajímavé, jak na různých vodách ryby bojují odlišně, ale ty horské čisté vody, jako by kaprům dodávaly dvojnásobek sil. Prut byl stále ohnutý a ke člunu se pomalu zvedal velký šupináč. Miluji tyto okamžiky, kdy se vám kolena třesou vzrušením. Byl to pro mě velice důležitý okamžik. Nádherný, jistě metrový šupináč. Bylo mi jasné, že kapři navštívili mou kuchyň! Znovu jsem je přikrmil, pěkně do prostoru, aby to neměli úplně tak jednoduché vysbírat a aby na mém místě zůstali co nejdéle. Potřeboval jsem, aby si ho pro další dny co nejvíce zapamatovali, a čím déle tam budou, tím přeci lépe, ne?
Kapr z náhozu. Nechal se vylákat ke břehu na mé dobroty.
Pamatuji si to, jako by se to odehrálo před chvilkou. Zvony zněly bim-bam bim-bam . Odpočítával jsem, kolik asi je. Za chvilku zvonily z další vesnice. Počítal jsem dobře. Bylo pět hodin ráno. Na tu noc myslím doteď, protože to byl čas, kdy Pusiano bylo velmi štědré. Do rána jsem pochytal přes 15 kaprů, kteří se odhadem pohybovali od 8 do 20 kg! Začalo se pomalu rozednívat a já šel zabrodit, abych nahodil alespoň jeden prut, který jsem převázal k mé spokojenosti. Sil už jsem neměl na rozdávání, a tak jsem zamířil na lehátko. Pusiano vstávalo a já spokojeně usínal. Byla to senzační noc. Pár hodin, které změnily naprosto mou náladu i můj další čas.
Kapři se naučili na mé krmné místo a další dny jsem prožíval to, co si rybář přeje zažít. Záběry přicházely i ve dne. Protože se přes den tenkrát nemohlo vyvážet, většina rybářů čekala na noc, až budou moci zavézt.
Naštěstí jsem vydržel u své strategie, a tak jsem si, na rozdíl od jiných, mohl rybařinu užívat naplno i přes den. Stálo to za to! Pěkně jsem zabrodil, nakrmil i nahodil. Byla to senzace a já začal sklízet své ovoce. Nechci se zaobírat čísly, kolik jsem celkově chytil kaprů, protože jsem si nedělal čárky, a ani jsem s výjimkou dvou kaprů ryby nevážil. Pro to je přeci nechytám! Cítil jsem se skvěle v nádherné přírodě s neuvěřitelně bojovnými kapry, a to bylo to nejdůležitější.
Na toho blázna s nejlepšími boilies na světě, který posouval pruty blíž a blíž ke mně, raději zapomenu. Předposlední den jsem už začal ubírat krmení, výprava se blížila ke konci. V kameře, ve fotoaparátu a v mé paměti bylo mnoho krásných ryb a zážitků. Lehl jsem si na lehátko a přemýšlel o těch soubojích, přemýšlel jsem i o tom, že bych to přál zažít všem, kteří milují přírodu a hlavně kaprařinu. Vlastně i těm, kteří nechápou, co u té vody děláme a proč cestujeme tisíce kilometrů za rybami. V tom jsem popadl telefon a zavolal svému parťákovi, který se stále trápil na druhém konci Pusiana. Jak už jsem řekl, kaprařina není jen o kaprech, ale i přátelství. Proto jsem Petrovi nabídnul, aby přijel na poslední den vedle mě, že stáhnu pruty a budu rád, když se mu podaří chytit kapra. Vím, že by to pro mě udělal také, a já chtěl, abychom se vrátili domů spokojeni všichni. Jsem rád, že se nám to nakonec povedlo!
Petr Novotný
Petr Novotný: „Když mi Lukáš zavolal jestli s ním nechci jet ukončit rybářskou sezónu na Pusiano, vůbec jsem neváhal. S Lukášem se známe mnoho let, ale vyrazil jsem s ním na výpravu vůbec poprvé. Věděl jsem o tom, že je to rybář s neuvěřitelným citem a jeho výsledky, kterých dosáhnul při lovu kaprů, nejsou rozhodně věcí náhody, o čemž mě nemusel nikterak přesvědčovat. To jsem prostě věděl. S Lukášem jsem chytal první dny a pak i poslední den. V jeho přítomnosti si rybář uvědomí mnoho věcí. Každý rybář chce být úspěšný, chce nachytat mnoho ryb a samozřejmě ty největší. Jsme prostě lovci a jsme rádi, když se nám to povede a můžeme se pochlubit. Ale mnoho z nás vidí jen tu rybu na konci, její váhu a rozměry, přičemž zapomínáme vnímat i jiné krásné okamžiky, které kaprařina přináší. Východ slunce, čerstvý vzduch, poznání nových přátel, to vše jsme si tehdy s Lukášem na Pusianu užívali naplno.“
Davide Partelli (vpravo) s kamarádem.
Davide Partelli: „Viděl jsem mnoho rybářů ve svém životě v rodné Itálii i po celé Evropě, kteří rybaří na jezerech a řekách. Ale je pouze jeden člověk, který mě ohromil jeho myšlením a citem pro lov velkých kaprů. V italských rybářských magazínech jsem hltal každé jeho slovo až jednou jsem se odhodlal mu napsat na email, který jsem našel na jeho pytlíku od boilies. Překvapivě jsem dostal odpovědi zanedlouho a Lukáš mi dokázal odpovědět na mnoho mých nezodpovězených rybářských otázek. Je to už několik let nazpět a my jsme s Lukášem neustále v kontaktu a já jsem moc rád, že čas od času mu mohu pomoci v naší zemi. Všechny nás spojuje jedna vášeň. Vášeň, která nás zároveň žene i různými směry. Někdy správnými, mnohdy i těmi nesprávnými. I když Lukáš mluví jinou řečí, koneckonců mu rozumím každé slovo. Jsem rád, že jsem s ním mohl rybařit. Jeho směr v rybařině je určitě správný a je nejen mým rybářským vzorem.“
Thomas Zanella Pallina
Thomas Zanella Pallina: „S rybáři, kteří chytají na produkty LK Baits jsem se potkával téměř po celém světě. Čas plynul a já si také našel cestu k produktům, jejichž tvůrcem je Lukáš Krása a později se stal členem evropského týmu. S Lukášem jsem několikrát rybařil a moc jsme si to užívali. Nikdy ale nezapomenu, když přijel se svými psi, dítětem a manželkou na Pusiano a vedle svého stojanu postavil postýlku pro ročního Filipa, naskočil s Miky na člun a vyrazil do rozbouřeného jezera. Zanedlouho přivezl na břeh dvacetikilovou rybu a za chvíli další. Nešlo tak ani o velikost těch ryb, ale o tu atmosféru s jakou si celá rodina rybařinu užívala. Tehdy jsem si řekl, že pro toho kluka, ale i jeho rodinu je rybařina opravdu životní styl.“
Gerry Marco Cesana
Gerry Marco Cesana: „S Lukášem jsem se poprvé osobně setkal jednoho odpoledne v polovině listopadu roku 2012, v prostředí, které je pro mne domovské – Pusiano. Bylo to na místě, kterému říkáme „U Schůdků“. Jakožto místní kaprař, mám ve zvyku chodit navštěvovat mnohé rybáře zdržující se na eupilských březích. Velmi často se zastavuji na kus řeči, abych se dozvěděl něco o rybařině, o názorech, o starých a nových zkušenostech s těmi, kteří ze svého umění nedělají tajemství. Předesílám, že už v minulosti jsem se setkal s produkty LK Baits a Lukáše znal z vyprávění a článků, které tady v Itálii vyšly v rybářských časopisech. Jeho produkty také používá dost zahraničních rybářů, kteří Pusiano navštěvují. Od té doby jsem si vždy sliboval, že pokud bych měl někdy příležitost prohodit pár slov s tvůrcem návnady, skrývající v sobě takový potenciál, určitě bych jí využil. Proto jsem tenkrát neváhal, když se u jezera Lukáš s kamarády objevil osobně! Ihned po příchodu jsem si uvědomil, že mám co dočinění s lidmi, kteří kromě toho, že rozumějí rybaření, jsou průbojní a odhodlaní se na Pusianu prosadit. Rybařili ve dvou a jejich 2 nafukovací čluny byly umístěné tak, aby mohli rychle vyrazit a nezamotali při tom vlasce. Pruty měli na vidličkách a každý byl přesně umístěný ve správném směru. Potkávám na místních jezerech stovky rybářů z celého světa a dokážu poznat během první chvilky skutečné rybáře, kteří si na nic nehrají, a co víc,tihle kluci z Čech byli velmi přátelští. Lukáš hovořil výtečnou angličtinou, a tak jsme rozebrali několik skutečností, které se týkaly nejen Pusiana. Dochází mi, že ačkoli je v Pusianu poprvé, mám před sebou rybáře, který ví, kde kapry hledat, a který je velmi zkušený. Nebyl zrovna správný čas na ryby. Sám jsem v ten moment chytal už tři týdny s malými přestávkami v přesně opačném koutě jezera, na místě zvaném Gerreta, kde kapři poslední dny přestali úplně reagovat, což jsem mu nastínil. On mi ale vyrazil dech svým klidem. Nerozhodilo ho to a pokračoval cílevědomě v rybaření. Věděl, že v tomto období se může stát cokoli. To místo, na kterém chytal, jsem znal velmi dobře a musím říci, že jeho výběr místa na vodě a taktika rybaření měla smysl. Bylo ale zvláštní, že si rozkrmil místo na nához, když všichni rybáři okolo něj vyváželi, včetně Joana, který dokáže odvést své nástrahy některým rybářům až pod nohy.
Bylo pozdě, povídání se protáhlo až do temné noci a já se musel vrátit na svůj flek. Další den jsem se ale vrátil za Lukášem, protože jsem se ho nutně musel vyptat na informace ohledně jeho návnad. Vyvolávají ve mně obrovskou zvědavost. Jsou prostě jiné než 99 % návnad a nástrah, se kterými jsem za svou rybářskou kariéru přišel do styku. Během dalšího rozhovoru chápu, že stejnou pozornost, jakou Lukáš věnuje rybaření, stejný smysl pro detail dává i návnadám, které vyrábí. Vyprávěl mi o vývoji jeho firmy, o technikách výroby boilies, stabilizaci a o celé řadě výrobků. Od dipů až po jeho klenot – tekutou potravu All Amino Nutric. Sám si vyrábím návnady a nástrahy několik let a učil jsem se o nich do nejmenšího detailu. Nedopustím, aby jim něco chybělo. Snažím se jim dát maximum od aminokyselin, enzymů až po suroviny, které jsou astronomicky drahé. Při jejich výrobě nikdy nešetřím. Je ale třeba uznat, že výrobky Lukáše jsou o pořádný kus napřed. Granulometrie je dokonalá, šťavnatost rovněž, tvrdost také a atraktivita geniální…
Upřímně jsem pogratuloval Lukášovi, stejně jako všem rybářům, kteří si to zaslouží, a zeptal se ho, zda bych je mohl zkusit – byl jsem příliš zvědavý. Lukáš byl mou žádostí překvapen a řekl mi, že až bude končit, nechá mi návnady, které mu zůstanou. Měl jsem z toho velkou radost. Vrátil jsem se na své místo a pokračoval v chytání. Rybařil jsem další 4 dny a pruty se mi nehnuly. Měl jsem ale zprávy, že Lukáš na druhé straně podebíral jednoho kapra za druhým, a já mu to opravdu přál. Můj parťák na Gerretě byl přesvědčený (a ani se mu nedivím), že pěkní kapři se už přestěhovali na jiná místa a proto se rozhodl skončit. Já o tom až tak přesvědčený nebyl, jasně jsem za poslední dvě noci viděl skákat velké ryby, jen se mi je nepovedlo donutit k záběru. Proto jsem zůstal. Poprosil jsem ho, aby mi ještě pohlídal rybařinu, že se musím jet rozloučit s Lukášem. Když jsem přišel k jeho místu, bylo evidentní, že Lukáš je šťastný. Místní rybáři mi sdělili, že právě pustil už třetího kapra přes 20 kg během pár hodin. Co více dodat. Poblahopřál jsem mu k výsledkům a dostal několik kilogramů jeho návnad. Popřál jsem mu šťastnou cestu domů. Vrátil jsem se na své místo a rozbalil pětikilový pytlík boilies Sea Food a zalil ho dle doporučení tekutou potravou All Amino Nutric. Po chvilce jsem vyrazil na vodu a prohodil kolem svých bójek hladinu a položil dva pruty. Byla sobota večer a do půlnoci jsem zdolal kapra 16 a 18 kg! Do žil se mi vlila nová krev. V neděli ráno lilo jako z konve a mé pruty byly vytažené. Protože jsem měl poslední oblečení, čekal jsem, až trochu přestane. To se stalo až večer v 18:00, kdy jsem připravil další Sea Food a nástrahy jsem zvýraznil boilies pastou. Výsledek? Ve 20:00 jsem podebral kapra o váze 18,5 kg, ve 21:30 další – 19,3 kg a do třetice se mi k ránu rozjel pěkný, 24,8kg, mohutný, energický šupináč. Byl to pro mě opravdu BIG CARP!
Pořídil jsem si pár fotografií a další den napsal Lukášovi děkovný mail. Místo, na kterém jsem rybařil, jsem velmi dobře znal a během výpravy jsme s kamarádem chytili několik kaprů, ale žádný z nich nebyl tím kaprem, kvůli kterému jsme tam čekali. Ale velcí kapři na místech kroužili a za noc jsem je několikrát slyšel vyskočit. S našimi návnadami se nám je nepodařilo dostat ke dnu a donutit je k žranici. Proto jsem rád, že jsem tenkrát poznal Lukáše, který mi věnoval pár kilogramů boilies. „Děkuji ještě jednou, kvalita produktů LK Baits je skutečně TOP!“