Naposled u Pišty

U Pišty mi bylo moc dobře, a tak jsem se za ním vrátil o rok později. Neměl jsem důvod nic měnit. Znal jsem tamní proud, dno a miloval okolní přírodu. Těšil jsem se celou zimu i celé jaro, než voda opadla, aby Dunaj byl chytatelný. Pišta se svými zvířaty byl na stejném místě, ale tentokrát měl připraven velký brutar, ve kterém jsem měl už navařenou kukuřici. Rybařinu nemiluji jen pro zážitky spojené s rybami, ale pro lidi, které cestou za rybami potkávám. Pišta je jeden z nich. Další je i Josef Almasi, který mě co týden informoval o situaci na Dunaji, a díky němu mám vždy čerstvé zprávy.

Když jsem dorazil na místo, byl jsem v šoku při pohledu na stromy. Blátivé listy ukazovaly, jak vysoko voda byla. Odhadem 5 metrů nad bivakem, ve kterém jsem trávil čas loni. Uf. Okamžitě mě napadlo, kde většina ryb skončila. Vyplavena ve slepých ramenech, na polích, nebo až v Rumunsku? Kde je jim konec? Jak asi bojuje ryba v tak neuvěřitelném proudu? Má svá místečka, kde se schová a přečká velkou vodu, nebo jde s vodou dál? To by pak všechny musely skončit na první přehradě v Rumunsku, nemýlím se? Otázek okolo chování ryb v řece Dunaj mám strašně hodně a baví mě o nich přemýšlet. Častokrát se zamýšlím i nad tím, jestli je možnost, aby na řece byly teritoriální ryby, anebo mám šanci odchytat jen ty kousky, které zrovna proplouvají okolo mě? Dokážu je vůbec zastavit na krmení? Nebo migrační návyk je silnější? Jen si představte úsek, kde jsem rybařil. Táhne se od přehrady Gabčíkovo až po přehradu v Rumunsku. Po cestě se do Dunaje vlévá dalších několik desítek řek a říček. Nepředstavitelně velké působiště. Ryby se můžou pohybovat na obrovském prostoru. Ta představa je fakticky děsivá! Lov kaprů v tak velkém revíru se zdá jako hledání jehly v kupce sena. Ale když se to povede, je to o to krásnější. A já po takových chvílích toužil. Když jsem neměl dlouho záběr, říkal jsem si, že mě třeba ráno navštíví hejno táhnoucích rumunských dunajáků.

Nahozeno! Montáže mi ležely znovu na dně Dunaje. Proud se zdál být slabší než v loňském roce, protože jsem udržel dvoustovku. Díky kamarádům při Dunaji, se kterými jsme se seznámili, jsem měl také dostatečnou zásobu kukuřice, kterou Pišta vařil, a já ji jen dipoval kvůli silnějšímu signálu. Boilies jsem si vzal taky více. Na týden 100 kg. Přál jsem si udržet rybu na mém místě a byl jsem moc zvědav, jestli se mi to podaří, když více přikrmím. Minule se mi to nepovedlo. První den ráno jsem nasypal do vody 80 kg kukuřice a 20 kg boilies. Zvolil jsem jen jeden druh, a to Spice Shrimp, který byl odzkoušen. Na chytání jsem měl připraveno od každého něco. Tři dny jsem seděl bez záběru a na hladině se neudělalo ani kolečko. I když jsem neměl záběr, stále jsem dokrmoval. Stále jsem přehazoval. Pořád jsem pracoval. Na Dunaji zkrátka musíte makat pořád a doufat, že se to brzy otočí a vaše práce brzy přinese ovoce. Nic jiného vám nezbývá. Když vyskočily první ryby nad hladinu, zavládla u nás velká radost. Záběr přišel za chvilku. Byla to parma, určitě nad 5 kg. Chvilku jsem si myslel, že mám pěkného kapra. Parmy jsou opravdové bojovnice. Byla nádherná. Jen jsem ji pustil, rozjel se mi druhý prut. Jízda jak od kapra. Znovu parma podobných rozměrů. Zachutnal jim boilies, a to bylo znát vždy, když jsem je položil na podložku, protože z nich šel. Když jsem měl asi desátou parmu v podběráku, byl jsem od Romana, který se mi smál, prohlášen za parmového krále a neodpustil si otázku, jestli jsme vůbec vyrazili na kapry nebo parmy. Nálada se mi trochu zvedla, protože vždy je dobré, pokud se na místě něco děje. Musel jsem znovu přikrmit. Ale jen co jsem nakrmil, jakoby mávnutím kouzelného proutku, po parmách ani stopy. Byl klid.

Na Dunaji je stále co hledat a já se vypravil na člunu na jeho druhou stranu. V noci jsem tam zaslechl vyskočit ryby, a tak mě zajímalo, jaké tam je dno. Byla tam o mnoho větší hloubka, tak kolem 5 metrů, ale ten proud vody byl nechytatelný. Pádloval jsem, co to šlo a nakonec byl rád, že se dostal nazpět. Dunaj vypadá občas tak krásně, kouzelně a přátelsky, ale když najedete do proudu, hned se nad vámi zvedne ukazováček. Teď už vím, že bez motoru raději nikam nejedu. Překonal jsem plavební dráhu a k našemu místu jsem to měl už jen nějakých 300 metrů. Pootočil jsem se na chvíli, jestli jedu správně. Roman nezvykle pobíhal po břehu. Bylo jasné, že se něco odehrálo. Na podložce ležel tak patnáctikilový amur. Záběr přišel na horní prut, který jsem zkoušel nahodit proti proudu ke břehu, kde byla hloubka 1 m. Tak přeci tam zavítala ryba. Perfektní. To je tak, když voda stoupá. Ryba je zvyklá najíždět do břehu za potravou.

Před nocí mi to vlilo do žil čerstvou krev. Znovu jsem nahodil proti proudu a další prut zase opačně po proudu. V jedenáct večer přišel další záběr. Píp, píp, píp. A nic. Pak znovu. Píp, píp. Vyběhl jsem z bivaku a podíval se prvně na vlasec, který šel s proudem. Něco tam bylo, a tak jsem zvedl prut. Jakmile jsem ho zvedl a došponoval, ryba se otočila na hladině a já věděl, že mám co dočinění s pěkným amurem. Během chvilky byl u břehu a začalo známé rodeo. Desítky výpadů a mnoho pokusů o podebrání naznačovalo, že se nebude jednat o žádné miminko. Už jsem věděl, že Dunaj v sobě skrývá nejedno tajemství, a tak jsem nechtěl nic podcenit a soustředil jsem se, abych neudělal chybu. Ještě kousek chybělo, když mi návazec prolétl kolem hlavy a zavěsil se na stromě. Rybařina není jen o úspěších, ale i o neúspěších a zklamání. V tu chvíli jsem prožíval to druhé. Amuři mají velmi tvrdou malou tlamku a jejich dobrý zásek je dost komplikovaný. To je známé, ale proč jsem ho nepodebral dříve? Měl jsem ho kousek od podběráku. Ještě chvíli jsem o tom přemýšlel.

Naštěstí ne dlouho, protože se mi znovu ohnul nahozený prut proti proudu a ještě než jsem k prutu stihl doběhnout, zaslechl jsem vyhození ryby na hladině. Znovu amur. Takže druhá šance? Ano. Tentokrát jsem zabrodil dál do vody a amura podebral dříve. To bylo znát, když se dostal do podběráku. Měl jsem co dělat, aby mi neroztrhal síť. Byla to velká ryba, určitě přes 20 kg. Byla už tma a ani měsíc nesvítil. Amura jsme rychle odfotili, abych ho bezpečně vrátil do vody. Než jsem šel připravit prut k opětovnému náhozu, vyrazil jsem na vodu zakrmit. To bylo velmi důležité, jak mi ukázaly následující chvíle. Do rána jsem sice zkrmil přes 150 kg kukuřice a 40 kg boilies, ale na kontě jsem měl devět velkých amurů a dva kapry. Většinu ryb jsem chytil na prut proti proudu a všechny na boilies Spice Shrimp a Black Protein. Na amury jsem do té doby stražil různě nadlehčené kukuřice, ovocné boilies, ale nakonec zvítězil rybí druh. Ten jim opravdu šmakoval. Bylo to asi tím, že se jím začali krmit, a co je důležité, vrátili se i další den.

Pišta vařil kukuřici, co to jen šlo, a já si dával budíka, abych nezaspal. Hned to vysvětlím. Měl jsem vytipované časy, kdy řekou proplouvají největší lodě, které nejen že rozházely pruty, ale podle mě i vzaly většinu krmení. Jestli jsem chtěl, aby mi ryba na místech zůstala, musel jsem pravidelně dokrmovat, a po projetí velkých lodí to platilo dvojnásobně. Bylo nesmyslné do vody najednou vysypat sto kilogramů návnad, ale mnohem účelnější bylo dokrmovat každou jednu až dvě hodiny. Amury se mi tak dařilo s menšími přestávkami držet na místě a já se bál jít spát, abych nezaspal čas krmení. Z dáli jsem slyšel ten zvuk připomínající letadlo. Věděl jsem, že výletní loď se blíží, a brzy mi zase zazvoní mobil. Už se mi nevstávalo dvakrát dobře. I když jsem budík několikrát vymáčkl, za chvilku jsem stejně vstal a šel krmit a přehazovat. Bez práce nejsou koláče, přeci, a já doufal, že mi konečně zabere slušnější kapr.

Další záběr přišel nad ránem. Měl jsem tak čas si chvilku odpočinout. Byl to zase amur, ale byl něčím výjimečný. Na tuto rybu se nedalo zapomenout. Ano, byl to on. Amur, kterého jsem chytil před rokem na tom samém místě. I když jsou si amuři dost podobní, tento se zaměnit nedal. Jeho zkřivené tělo, pusa jako kosatka a ten ocas. To prostě nešlo splést. Měl jsem obrovskou radost. I proto, že jsem si tím odpověděl na několik dalších otázek, jestli ryby v Dunaji mohou být teritoriální a jestli dokážou zůstat i po tak velkých záplavách. Děkuji za tuto rybu!

Zbýval poslední den. Poslední ráno, které jsem dokázal uchránit před tím poblázněným světem. Civilizace mě volala a já ji nemohl ignorovat. Neodkladné úkoly v práci, které čekaly jen na mě. Snažil jsem se myšlenky ještě odvrátit. Zapomenout na uspěchaný svět. Ještě na chvilku. Prosím, ještě chviličku! Slunce vycházelo. Kouzelné ráno. Jako z pohádky. Píííííp! Žádný výskok nad hladinu. To nebyl amur. Ryba využila silný proud a já s ní běžel tak daleko, jak jen to šlo. Zastavil jsem se u vrby. Dál to nešlo. Vyklonil jsem prut a povedlo se dobrzdit soupeře. Paprsky slunce mě oslňovaly. Vlasec řezal vodu a já jen odhadoval, jaký směr nabrala. Přál jsem si kapra. Vše naznačovalo, že by se mi to mohlo splnit. Ano, na hladině se položil nádherný šupináč a já ho okamžitě podebral. Mnohem rychleji než amury. Raději. Krásný dunaják s masivní stavbou těla. Leckterý kapr na stojatých vodách by mu mohl závidět. Neskutečně vybarvený. Zasloužený. Děkuji, Svatý Petře, krásné rozloučení…

Ten kdo mě zná, ví, že opakovaně nenavštěvuji stejná místa a že rád poznávám nové vody. Na Dunaji se můžete přemístit jen o pár desítek metrů a jste v úplně jiném revíru. To je pravda. Ale i když mi tam bylo fajn, cítil jsem, že bych měl vyrazit dál. Dunaj je tak obrovský. Ale to prostředí, ve kterém jsem rybařil, a ten klid! Je těžké opustit rybářský ráj, tam, kde je vám tak dobře… Existuje několik míst a revírů, které bych chtěl někdy opakovaně navštívit. Tento patří mezi ně. Třeba sem jednou vyrazím se svým synkem, jestli ho bude zajímat rybařina. Pokud ano, tohle místo bude jedno z našich prvních. Vím to zcela jistě. Pojedeme tam spolu a budeme si ho užívat společně. Snad bude všechno stejné jako tenkrát. Slunce bude vycházet nad stejnými stromy. Volavky budou zase lovit v místních lagunách. Uslyšíme tajemné zvuky noční přírody. Boleni budou nahánět rybičky na písečné pláži u vrby a sumci budou lovit u kamenné hráze. Jen Pišta nebude sám. Své stádo bude hnát s kupou dětí. A řeka? Ta bude stále stejná. Tak krásná a tajuplná. Plná ryb. Přesně jako tenkrát…